Srpen 2017

Trpaslíci a podobné nanismy

11. srpna 2017 v 3:20 | Elevado |  Téma týdne
Když už je téma týdne Z pohledu malého človíčka, proč do tohoto tématu rovnou nezakomponovat i osvětu ne každému známé choroby tzv. chondrodystrofie (z řec. chondros-chrupavka, dystrofie-porucha růstu). Zjednodušeně řečeno se jedná o poruchu růstových chrupavek. Zatímco u normálních lidí přetrvává růstová chrupavka až do dospělosti, u lidí trpící onou chrobou, je vývoj růstových chrupavek ukončen předčasně v dětském věku a to především na končetinách dlouhých kostí, zatímco růstové chrupavky plochých kostí zůstávají nepostiženy. Praktický význam pak spočívá v disproporciálním růstu kostí. Krátké končetiny a velká hlava a trup. Jedna se o autosomálně dominantní genetické onemocnění, což má význam hlavně v přenášení této choroby. Autosomální značí, že se porucha vyskytuje na nepohlavních chromozomech, proto se může vyskytnout u obou pohlaví se stejnou pravděpodobností a dominantní, že už stačí jedna alela k projevu této choroby. Praktický význam to má hlavně v tom, že když už někdo touto chorobou trpí, tak je více než 50% pravděpodobnost, že touto chorobou onemocní i jeho děti. Jedním z nejznámějších lidí, kdo touto chorobou trpí je Peter Dinklage, představitel známé postavy Tyriona z televizní TV Show Game of Thrones, Hra o Trůny. Z českého prostředí například herec Jiří Krytinář.

Ovšem ne všichni lidé, co trpí mlým vzrůstém trpí chondrodystrofií. Příčin malého vzrůstu může být několik. Například světoznámý fotbalista Lionel Messi trpěl v dětství nedostatkem růstového hormonu, somatotropinu. Růstový hormon je produkován hypofýzou, česky podvěsek mozkový a je producentem i mnoha dalších významných a pro tělo nezbytných hormonů. Konkrétně u Lionela Messiho se tento hormon produkoval v tak malém množství, že hrozilo, že vůbec nevyroste. A pokud by mu nebyla zaplacena léčba, která spočívala v umělém dodávání onoho hormonu, tak by jeho naděje pro normální život byly mizerné. Ovšem tím, že už v mládí byl velice talentovaný fotbalista, tak nejspíš i božím zásahem, ho viděl i lovec talentů Barcelony, a tento klub se rozhodl, pod podmínkou, že s klubem podepíše profesionální smlouvu, mu jeho drahou léčbu zafinancovat.

Nazývat tyto lidi malými človíčky je urážlivé. Naprosto tomu rozumím. Možná jsem je neměl zmiňovat ani v tématu týdne a měl jsem psát například o tom, že se někdy cítím, jakoby všichni kolem mě znamenali víc než já nebo o něčem jiném. Nedalo mi to. Musel jsem je zmínit, už jen proto, že tito lidé se právem mohou nazývat malými človíčky a mají k tomu pádný důvod, víc než kdokoli jiný. Mou úlohou, jako reprezentanta většinové společnosti, není jiného zbytí než těmto lidem umožnit žít tak, aby se nemuseli cítit, že jsou něco míň než kdokoli jiný. Slovním úrážkám, kterým jsou tito lidé denně vystavováni. ,,Trpaslíku, skřete, lilipute, stvůro..'' Na závěr budu parafrázovat větu jednoho herce, jehož jméno si teď nevybavím. ,,V budoucnosti na tuto chorobu lék možná najdeme, možná také ne, co je hlavně podstatné, aby se lidé s touto chorobou ve společnosti cítili jako právoplatní jedinci a nikomu by nepřišlo divné, že jsou jací jsou.''

Bezútěšnost mysli

5. srpna 2017 v 22:01 | Elevado |  Podstata
Představte si, že máte vše co jste chtěli. Předvedu názorně na sobě. Mám skvělou přítelkyni, mám skvělý byt v atraktivní části města. Mám práci, která mě baví, kde dostávám slušné peníze. Mám kamarády, sice jen 2, ale za to skutečné. Mám vystudovanou jednu z nejatraktivnějších škol, umím několik cizích jazyků. Navštívil jsem svá vysněná místa v Evropě, tak i ve světě. Pořád tu je ale něco, co mou mysl nenechává spokojenou, ale pouze ve stavu neukojitelné žízně. Bezútěšnost. Vím, že mám vše a zároveň nic. A největší obavy mám právě z toho, že to nikdy nezmizí.