Spánková paralýza aneb démoni přicházejí

7. září 2017 v 14:32 | Elevado |  Téma týdne
''Peklo je prázdné, démoni jsou tady'' je ideální téma, které se pokusím zpracovat z pohledu člověka, který si prošel spánkovou paralýzou, při kterém jsem měl opravdu pocit, že démoni v tu chvíli kolem mě byli. Když jsem nad tím nějaký čas přemýšlel a začal jsem si o tomto jevu hledat podrobnější informace, tak jsem došel k závěru, že už jsem v dětství podobný zážitek musel také prožít, jen jsem tehdy nevěděl, že se jedná o spánkovou paralýzu. Pro mnoho lidí je tento jev tak traumatickým zážitkem, že se bojí chodit spát, popřípadě řeší problémy pomocí alkoholu apod., proto si myslím, že když sem přidám osobní zkušenost s tímto jevem a i svůj racionálnější pohled, třeba to některým lidem pomůže a nebudou mít z toho takový strach.

Teď už k onomu zážitku. Pamatuji si že v tu noc co se mi to stalo, jsem byl předchozí den nevyspalý a unavený. Když jsem šel spát bylo tak něco po 23:00 a byl jsem rád, že jdu spát. Jenže jak jsem usnul, zdála se mi noční můra, vím, že to ještě nebyla spánková paralýza. V té místnosti, ve které jsem spal, jsem se normálně pohyboval a mluvil jsem s kamarádem, ale bylo to jak z hororu. Bavili jsme se o smrti a všechno mělo takovou ponurou atmosféru. Těžko se to popisuje. Prostě věděl jsem, že je tady něco špatně. Pak si pamatuju jak proběhly čtyři temné scény, u nichž si nepamatuju obsah a pak jsem se probudil. Jenže tady nastal problém. Nemohl jsem se ani pohnout a špatně se mi dýchalo, a jelikož jsem ležel na zádech, měl jsem krásný výhled dopředu. A viděl jsem, jak před mou postelí na levé straně je vysoká temná postava. Výška cca 2 m. A co hůř neměla obličej. Pokud znáte postavu mozkomora z Harryho Pottera, tak přesně tak nějak vypadala. Samotná postava mozkomora je právě inspirována onou spánkovou paralýzou, kterou sama autorka J.K.Rowling prožila. Avšak byla více tmavá, černá a šel z ní strach. Stála tam a já měl pocit, jakoby by mi něco říkala. Něco ve smyslu, že přijde znovu, že mě zabije. Byl jsem opravdu v šoku, úplně bezmocnej. Nemohl jsem nic říct, ani křičet. Celé to trvalo asi minutu. Pak jsem najednou zničehonic měl zavřené oči a ona černá postava mi tlačila na hruď, že jsem propadal hlouběji do matrace tak moc, že jsem nemohl dýchat. Cítil jsem, že to jsou jeho nebo její ruce. To trvalo tak 15 sekund. A pak jsem se úplně probudil v šoku a nikde nic. Zkontroval jsem celou místnost, ale nikde nic. Budík ukazoval čas 00:35. V tu dobu jsem si ještě myslel, že to byla nějaká noční můra, ale měl jsem z toho všeho nějaký špatný pocit. I tak jsem po 5 minutách usnul, ale v tu noc už se mi nic nezdálo a ráno jsem se normálně probudil s tím pocitem, že to opravdu byla nějaká noční můra.

Pamatuji si ještě z dětství, když mi bylo tak 9 let a spal jsem jednou s rodiči, tak jsem jednou v noci uviděl malou temnou postavu u postele a čirou náhodou jsem se taky nemohl hýbat. Byl to ale takový malý démon. Od té doby už jsem se tam bál spát. A pak když jsem měl tak 15 let. Tak jsem se jednou nad ránem probudil. Vím, že jsem měl ráno vstávat do školy. Byly tak 4 hodiny. Pak jsem usnul a znovu jsem se probudil. Byl jsem na zádech a říkal jsem si, že jsem se opět probudil a chtěl jsem se otočit na druhou stranu, ale nemohl jsem. Ještě je potřeba říct, že jsem měl postel natočenou nohama ke dveřím. Dveře a vchod do místnosti byl ale trochu z boku, takže když jste vešli měli jste postel nalevo od sebe. A jak jsem tak ležel paralyzovaný, tak se najednou rozrazily dveře a nějaký temný stín v podobě koule vlítl do místnosti a mně přímo na hruď a do obličeje. V tu chvíli jsem se ihned probudil. Vím, že budík ukazoval 4:10, takže to nemohlo trvat dlouho a bál jsem se, že to nebyla noční můra, ale bylo to doopravdy.

Jinak teď nějaké příčiny, co může spánkovou paralýzu způsobovat. Nadměrné pití kofeinových nápojů (cola, káva), únava, nepravidelný spánkový režim, celková náchylnost k úzkostem, stres, výskyt elektrických zařízení v místnosti (tohle je docela diskutabilní a stále zkoumaný faktor), rodinná anamnéza (mám ověřeno, že má babička i máma mají podobnou zkušenost s tímto jevem, celkově jsou náchylnější ke stresovým situacím, nejspíše tímto jevem trpěla i moje prababička), prostředí (je také možné, že v určitých prostředích může k tomuto jevu docházet častěji, ale zatím to nemám ověřeno), paranomální aktivita (je pravda, že po smrti rodinného příslušníka se v mém okolí stalo několik paranormálních jevů, které mohou být zcela náhodné, ale nepravděpodobné, že se vyskytli v krátkém časovém intervalu, kdy se i u mě vyskytla opět znovu spánková paralýza, tentokráte i s out-of-body fenoménem s malými temnými postavami, to byl i čas, kdy jsem si o tomto fenoménu začal hledat bližší informace) a další přičiny. Zajímavé je, že většinu příčin jsem sám splňoval.

Věda nabízí několik teorií, jak si tento fenomén vysvětlit. Asi nejznámnější je ten, že v normálním stavu je naše tělo schopné pohybu, ovšem při spánku, kdy je tento jev nežádoucí, je komunikace mozku a pohybové soustavy vyřazena z provozu, až na svaly v okolí obou očí, víček a dýchacích svalů. Spanková paralýza je něco jako nedokonalé probuzení. Vaše tělo ještě spí, ale vaše vědomí je vzhůru. Nemůžete se ještě hýbat, ale víte, že nespíte. To ve vás vyvolává aktivaci obranných reflexů, které ovšem nemůžou být uskutečněny, jelikož se nemůžete hýbat. Sevření hrudi se děje i při normální stresové reakci, ale při spánkové paralýze může být mozkem vnímano intenzivněji. Někteří lidé mohou slyšet i takové divné třepotání v uších. To se vysvětluje zvýšenou tepovou frekvencí, kdy v uších slyšíte vlastní tep. Opět mozek a vaše vědomí jsou nedokonale probuzené, proto tyto věci vnímáte intenzivněji. Zajímavý je fenomén temných postav, který popisuje většina lidí, co spánkovou paralýzu prožije. Opět vysvětlení nedokonalé probuzení, a s tím i možný výskyt halucinací. Ovšem proč zrovna temné postavy bez tváře, to je stále otázkou. Tím, že se vyskytují u většiny lidí, tak je vysoce pravděpodobné, že je v lidském mozku centrum, které tyto postavy projikuje a slouží jako předlohy pro nebezpečí. Ovšem u stále více lidí jsou některé příběhy, které se jim staly vědou nevysvětlitelné a patří tedy do kategorie paranormálních jevů. Napříč historií je zaznamenáno mnoho výskytů tohoto fenoménu, které nejčasteji tyto zážitky popisovaly jako setkání s blížící se smrtí.

Ovšem co dělat, když už onou spánkovou paralýzou trpíte? Nejčastěji se tento fenomén vyskytuje sporadicky, tedy tak, že se většině lidí stane jednou za život, berou to jako svou nejhorší noční můru, s nikým o tom nemluví, protože je to mnohdy hloupé a nijak to neřeší. To je asi nejlepší případ. Pak je tu případ, do kterého spadám i já, že se paralýza vyskytuje častěji za život, momentálně minimálně jednou do měsíce s různými projevy. Mně osobně se osvědčilo, zůstat při paralýze v klidu, mít zavřené oči a myslet na něco pozitivního. Také mi pomáhá, pokud se chcete co nejrychleji probudit, pomalu pohybovat mimickými svaly v obličeji a konečky prstů a tak postupně celým obličejem, rukama, až dokud se z toho neprobudíte. Hlavně se snažit nepanikařit. Pokud to však někomu vadí, může navštivit psychiatra a s ním to odborně konzultovat. Těžší případy, kdy se vyskytuje několikrát týdně je lépě řešit s psychiatrem rovnou. Může to totiž naznačovat nějakou psychickou poruchu či nějaký závažný zdravotní problém (možné problémy s dýcháním a se srdcem). Nejhorší věc, do které můžete ale zabřednout je začarovaný kruh. Pokud zažijete spánkovou paralýzu, tak se potom vyhýbáte spánku, jste ve stresu, atd. a tím zcela paradoxně další výskyt spánkové paralýzy zvyšujete. Lehce se to říká, zvlášť pokud je vyšší pravděpodobnost u úzkostně laděných osobností, ale zachovat klid a chladnou hlavu je základ úspěchu.

V tomto článku jsem zmínil spíše jen jednu stránku věci a to hlavně tu vědeckou, racionální. Záměrně jsem se v tomto článku vyhnul paranormální stránce, kde se logická vysvětlení stále hledají těžko, různá náboženská vysvětlení, lucidnímu snění, které má s tímto fenoménem také hodně společné, a další stránky onoho fenoménu. Nakonec chci zmínit, že ona spánková paralýza může mít mnoho forem, jak se může u člověka projevit, mým cílem bylo ale hlavně ukázat na mou osobní zkušenost s tímto fenoménem.
 

Trpaslíci a podobné nanismy

11. srpna 2017 v 3:20 | Elevado |  Téma týdne
Když už je téma týdne Z pohledu malého človíčka, proč do tohoto tématu rovnou nezakomponovat i osvětu ne každému známé choroby tzv. chondrodystrofie (z řec. chondros-chrupavka, dystrofie-porucha růstu). Zjednodušeně řečeno se jedná o poruchu růstových chrupavek. Zatímco u normálních lidí přetrvává růstová chrupavka až do dospělosti, u lidí trpící onou chrobou, je vývoj růstových chrupavek ukončen předčasně v dětském věku a to především na končetinách dlouhých kostí, zatímco růstové chrupavky plochých kostí zůstávají nepostiženy. Praktický význam pak spočívá v disproporciálním růstu kostí. Krátké končetiny a velká hlava a trup. Jedna se o autosomálně dominantní genetické onemocnění, což má význam hlavně v přenášení této choroby. Autosomální značí, že se porucha vyskytuje na nepohlavních chromozomech, proto se může vyskytnout u obou pohlaví se stejnou pravděpodobností a dominantní, že už stačí jedna alela k projevu této choroby. Praktický význam to má hlavně v tom, že když už někdo touto chorobou trpí, tak je více než 50% pravděpodobnost, že touto chorobou onemocní i jeho děti. Jedním z nejznámějších lidí, kdo touto chorobou trpí je Peter Dinklage, představitel známé postavy Tyriona z televizní TV Show Game of Thrones, Hra o Trůny. Z českého prostředí například herec Jiří Krytinář.

Ovšem ne všichni lidé, co trpí mlým vzrůstém trpí chondrodystrofií. Příčin malého vzrůstu může být několik. Například světoznámý fotbalista Lionel Messi trpěl v dětství nedostatkem růstového hormonu, somatotropinu. Růstový hormon je produkován hypofýzou, česky podvěsek mozkový a je producentem i mnoha dalších významných a pro tělo nezbytných hormonů. Konkrétně u Lionela Messiho se tento hormon produkoval v tak malém množství, že hrozilo, že vůbec nevyroste. A pokud by mu nebyla zaplacena léčba, která spočívala v umělém dodávání onoho hormonu, tak by jeho naděje pro normální život byly mizerné. Ovšem tím, že už v mládí byl velice talentovaný fotbalista, tak nejspíš i božím zásahem, ho viděl i lovec talentů Barcelony, a tento klub se rozhodl, pod podmínkou, že s klubem podepíše profesionální smlouvu, mu jeho drahou léčbu zafinancovat.

Nazývat tyto lidi malými človíčky je urážlivé. Naprosto tomu rozumím. Možná jsem je neměl zmiňovat ani v tématu týdne a měl jsem psát například o tom, že se někdy cítím, jakoby všichni kolem mě znamenali víc než já nebo o něčem jiném. Nedalo mi to. Musel jsem je zmínit, už jen proto, že tito lidé se právem mohou nazývat malými človíčky a mají k tomu pádný důvod, víc než kdokoli jiný. Mou úlohou, jako reprezentanta většinové společnosti, není jiného zbytí než těmto lidem umožnit žít tak, aby se nemuseli cítit, že jsou něco míň než kdokoli jiný. Slovním úrážkám, kterým jsou tito lidé denně vystavováni. ,,Trpaslíku, skřete, lilipute, stvůro..'' Na závěr budu parafrázovat větu jednoho herce, jehož jméno si teď nevybavím. ,,V budoucnosti na tuto chorobu lék možná najdeme, možná také ne, co je hlavně podstatné, aby se lidé s touto chorobou ve společnosti cítili jako právoplatní jedinci a nikomu by nepřišlo divné, že jsou jací jsou.''

Bezútěšnost mysli

5. srpna 2017 v 22:01 | Elevado |  Podstata
Představte si, že máte vše co jste chtěli. Předvedu názorně na sobě. Mám skvělou přítelkyni, mám skvělý byt v atraktivní části města. Mám práci, která mě baví, kde dostávám slušné peníze. Mám kamarády, sice jen 2, ale za to skutečné. Mám vystudovanou jednu z nejatraktivnějších škol, umím několik cizích jazyků. Navštívil jsem svá vysněná místa v Evropě, tak i ve světě. Pořád tu je ale něco, co mou mysl nenechává spokojenou, ale pouze ve stavu neukojitelné žízně. Bezútěšnost. Vím, že mám vše a zároveň nic. A největší obavy mám právě z toho, že to nikdy nezmizí.
 


Láska

17. ledna 2017 v 1:02 | Elevado-video |  Inspirace
Pokud jsem si v životě jist alespoň jednou věcí, tak tou je bezpochyby neschopnost definovat lásku. Nelze ji definovat. Nelze. Lze ji pouze prožít, zažít, okusit každý okamžik obohacení jí. Přináší utrpení, přináší úlevu. Je vše, co člověku bylo určeno, a co by měl člověk zakusit. Ona je onou motivací veškerých činů, které mění svět. Veškeré vynálezy, myšlenky, objevy. Ona stojí za vším dobrodružstvím. Stojí ale také za všemi neúspěchy, sebevraždami, útrapami. Ona je onou nevšední krásou, do které se člověk každé ráno probouzí a i ona je onou příčinou, proč mnozí lidé nemohou v noci usnout. Příčina veškerých závislostí, zmařených talentů. Emoce, pro kterou je člověk schopen obětovat svůj život a dokázat nedosažitelné. Láska, slovo znamející tisícero významů.

Změna názoru je především o zodpovědnosti

18. srpna 2016 v 2:55 | Elevado |  Téma týdne

Změna názoru


"Přišel jsem na svět, abych si postavil život dle obrazu srdce svého.'' Jiří Wolker
 
Pokud jsme přesvědčeni o svém vlastním názoru, co nám ho pomůže změnit? Zrovna dnes jsem byl svědkem takzvané rádoby výměny názorů mezi dvěma stranami a tématem nebylo nic jiného než současná politická situace v Evropě. Obě strany byly tak přesvědčeny o svých argumentech, že vůbec nebraly ohled na názor ostatních. V tomto ohledu se spíš onu druhou stranu snažili přesvědčit, aby změnili názor a uznali, že pravdu mají oni a jen oni. I já jsem se do dané debaty samozřejmě musel zapojit, jelikož má horlivá povaha a věčná honba za pravdou mi nedala, abych svůj názor nevyjádřil. Ovšem byl jsem si vědom toho, že opačná strana nemusí sdílet stejné názory jako já, a proto jsem se snažil používat opravdu jenom ony argumenty, které ovšem druhé straně jaksi nevyhovovali. A tak se dopouštěli různých diskuzních faulů a všelijakého nálepkování. Nakonec tato rádoby diskuze spíše připomínala hádku, a tak jsme raději změnili téma, jelikož jsme věděli, že ani jedna strana názor nezmění.
 
Změnit názor ostatních je tedy mnohdy těžké. Z mé vlastní zkušenosti vím, že je to především nepohodlné. Nač měnit názor, když ten můj názor je přece správný. Ano, je tomu mnohdy tak. Bez vlastního názoru se v dnešním světě neprosadíte. Tak tomu bylo, je a bude. Stát si za svým názorem a nebát se ho obhájit považuji za jednu z klíčových hodnot moderního člověka. Ovšem co mnoha lidem nedochází a i mně to trvalo určitou chvíli, je být schopen převzít za své názory zodpovědnost, která je s názorovým vyjádřením spojena. To u mnoha především mladších lidí chybí. Každý chce mít vlastní názor, ale jakmile má za něj nést důsledky, tak najednou dostane strach, a už si svůj názor upravuje podle situace, jak se mu to hodí. Nestojí si za svým názorem, protože se bojí, že s ním ostatní lidé nesouhlasí a že nesdílí jeho názor. A když s němi někdo nesouhlasí je několikero možností, jak můžou vyjádřit svůj nesouhlas. Nejčastěji skrz nadávky, ignoraci či absolutní změnu názoru. V nejhorších případech skrz násilí.
 
A nakonec tohoto článku bych se rád zmínil o jedné speciální skupině lidí. Ještě předtím se však zmíním o lidech, kteří mají svůj názor, ale nemají potřebu ho prezentovat. Jsou to lidé, kteří vlastní názor až tak neřeší a tak nějak proplouvají navzdory názorům všech ostatních. Tato skupina lidí je mi nejvíc sympatická. A teď už přistupme k oné speciální skupině lidí, o kterých jsem se zmiňoval na začátku odstavce. U těchto lidí je změna názoru nejpravděpodobnější. A to proto, že se řídí známým příslovím Kam vítr, tam plášť. Není tedy náhoda, že je vidíme především v politice, kde je důležité hájit názor takový, jaký se zrovna oné straně hodí. Víte, kam tím mířím. Tito lidé ale ovšem nejsou jen v politice. Jsou především všude tam, kde jim to vyhovuje a nemají problém, pokud je někdo přesvědčí o opaku, zastávat názor zase těch druhých. Tento druh lidí velice snadno poznáte zvláště podle toho, že nejsou schopni si názor obhájit, protože jak by taky mohli, když ve své podstatě není jejich. Obvykle chodí kolem horké kaše a snaží se neříkat nic přímo. Jejich argumentace bývá zmatená, obvykle mlží o podrobnostech a velmi často si navzájem protiřečí, protože neradi by urazili jak jednu, tak i druhou stranu. A u těchto lidí, pokud se pokusíme o změnu názoru, tak s největší pravděpodobností vždycky uspějeme, především pokud jim naznačíme, že z toho něco budou mít. Závěr tohoto článku zakončím slovy, že mít vlastní názor je jedna z nejcenějších věcí, kterou máme, a která v nás v tomto chaotickém světě definuje. Neměli bychom se bát ho vyjádřit, a zároveň bychom se ho měli naučit obhájit a nebát se ho bránit. A hlavně nebát se druhým lidem názor změnit, pokud víme, že máme pravdu podloženou argumenty a jsme ochotni za své jednání převzít zodpovědnost.

Touha to vzdát je pomíjivá!

16. července 2016 v 17:38 | Elevado |  Inspirace
Nevzdávejte se, i když procházíte tím největším utrpením. Touha to vzdát je mocná, ale nikdy není trvalá, a pokud si tuto věc uvědomíte, zjistíte, že je to na druhou stranu i vlastní motivátor, proč pokračovat. Pokračujte proto, abyste to nevzdali. Tohle uvědomění Vám pomůže ve svém finálním důsledku s dožažením Vašeho životního cíle. Ovšem nikdy to neznamená, že tyto negativní myšlenky zmizí. Vždy tu budou, ať už se pustíte do čehokoli, ať už budete dělat cokoli, ať budete kýmkoli. Touha to vzdát nikdy nezmizí, neboť je člověku přirozená. Vždy to budete chtít vzdát. To jest osvobozující i svazující myšlenka zároveň. Osvobozující v tom, že si uvědomíte pomíjivost této touhy, která není trvalá, ale pouze chvilková. Touha, která vám chce život zjednodušit, a to tím, že se vyhnete konání nepříjemných věcí. Bez nepříjemných věcí ale nepoznáte ony příjemné. Svazující jest tato touha v tom, že víte, že zažijete ono utrpení, kterému byste se vyhnuli svou kapitulací.
Povznesení se nad onu pomijívost této touhy, která bude přicházet a odcházet, a to ve zcela nepravidelných intervalech na libovolně dlouhou dobu, je osvobozující a dodá Vám sílu překonat nepříjemné chvíle utrpení. Proto se nikdy nevzdávejte.

Neztrácejme naději!

4. července 2016 v 1:47 | Elevado |  Inspirace
Žijme nadějí v momentech, které nám přináší nepředstavitelné utrpení. V těchto momentech je naše duše i fyzické tělo v jednom ohni, a nezáleží na tom, ať už je to trápení ze ztráty přátel, ztráty vlastní důležitosti nebo o čirý pocit samoty. Ona naděje je pro naší mysl jako světlo na konci tunelu. Je to pocit toho, že ať se děje, co se děje, vše jednou ustane a nám se bude znovu dařit lépe. Buďme proto ostražití a bdělí a v dobách, ve kterých zažíváme pocity štěstí si uvědomujme, že tyto doby, ve kterých se radujeme byly pro nás v minulosti onou nadějí, že jednou bude opět lépe. Ona naděje je v dobách radosti ztvárněna právě oním skvostným okamžikem. Na to nezapomínejme!
Zavěr tohoto článku zakončím prostým vysvětlením titulku, jehož vysvětlení přetvořím do citátu. ,,Štěstí je onou nadějí, která je v dobách utrpení touhou po štěstí.''

Spokojený život, Šťastný život

3. června 2016 v 22:07 | Elevado |  Téma týdne
U krbu vysedávám a denní tisk v poklidu čtu si,
v tom vyvstane mi v hlavě myšlenka,
o mizérii a zármutcích ve válce kdysi,
na popsání války by mi však nestačila písmenka.

Spokojený život, co jsem si pro něj vytrpěl,
do práce od rána do večera chodíval jsem,
po většinu mládí jsem leč bohužel hladověl,
a tak choroby nekalé postupně vytrpěl jsem.

Vše změnilo se až uplynolo dvacet let
a změnil se režim v zemi mé drahé,
všěchno kolem mě najednou ožilo
příležitostí přibylo a mně najednou dařit se začalo.

Do práce už chodíval jsem jen na krátký čas,
potravin na příděl už nebylo,
a tak každý den pro mě byl nejeden hodokvas,
něco tomu však stále chybělo.

Byl jsem osamělý a lásku skutečnou jsem stále nepotkal,
několik vztahů jsem však okusil,
leč iluze mi jen před očima vytvářela kal,
a v srdci mém se oheň lásky dusil.

Jednoho dne jak z romantického filmu,
jsem si byl u stánku kupovat svůj tisk denní,
v tom však do dáli můj zrak bezpochyby přilnul,
a dívku nádhernou jak tísícero moří spatřiv bez očekávání.

Nyní jsme nespočet let spolu a já svůj denní tisk čtu si,
můj věk už dávno přesáhl mladistvou hranici,
denní tisk je onou památkou na onen den kdysi,
spokojený život, šťastný život, děkujíce díky tisíci.

Jeff Buckley-Hallelujah

21. května 2016 v 0:31 | Elevado |  Písně z básně
Úžasný perfomance Jeffa Buckleyho a jeho senzační provedení skladby Hallelujah.

O smrti na způsob Alana Wattse

1. května 2016 v 0:57 | Elevado |  Podstata
Tentokrát o smrti s Alanem Wattsem. Opět, jako vždy, jde k podstatě věci. Video je anglicky, ale jsou k dispozici české titulky po rozkliknutí na Youtube v dolní liště.


Kam dál